Z botanického hlediska lišejníky netvoří samostatnou taxonomickou jednotku, ale jsou popsány jako symbióza řas a hub. Každému z těchto organismů jsou v této souvislosti přiděleny úkoly. Houba tvoří vnitřní tělo lišejníku a chrání řasy před vysycháním a mechanickým poškozením. Řasy zase vytvářejí cukr (fotosyntézu) a poskytují tak potravu.
Lišejníky nemají kořeny, kterými mohou absorbovat vodu, a nejsou nijak chráněny před vysycháním. Pohlcují vodu jako houba z deště nebo mlhy a později ji v případě potřeby přemění na mlhu a v hibernaci přežijí těžké chvíle. To je svým způsobem tajemství dlouhověkosti lišejníků, protože přijetím výše zmíněné taktiky mohou přežít několik desítek let.
Samozřejmě, jak můžete snadno uhodnout, rychlost růstu lišejníků je velmi pomalá. Čas pro ně však nehraje žádnou roli, o čemž svědčí např. skutečnost, že se jedná o organismy, které od primitivních dob obývají téměř všechna místa na Zemi.
Lišejníky jsou průkopnické organismy, protože rostou v podmínkách, ve kterých jiné organismy nemají šanci. Najdete je na stromech, skalách a betonu. Rostou na starých plotech a střechách, na první pohled připomínají skořápku nebo dokonce plíseň.
Někdy zakryjí zakrytý objekt, jindy ho zkrášlí, je jisté, že rostlinám neškodí. Protože lišejníky nejsou paraziti, nenasávají vodu ani živiny z hostitelských rostlin. Některé druhy lišejníků dávají přednost kyselé kůře smrku, břízy nebo olše, jiné dávají přednost alkalické kůře javorů nebo černého bezu.
Lišejníky jsou spolehlivými bioindikátory znečištění ovzduší. Jsou velmi citlivé zejména na sloučeniny síry, tj. Znečišťující látky emitované průmyslem a automobilovým průmyslem. Proto tyto organismy téměř chybí v silně industrializovaných aglomeracích a centrech měst. U nás žije asi 1 600 lišejníků, z nichž mnohé jsou pod přísnou ochranou.
Jak lišejníky získávají nové země
Lišejníky tvoří halusy složené z hustě propletených vláken chránících řasy. Pod řasami je jádro, které je vrstvou volně vázaných hub. Na samém dně lišejníku jsou lepkavé chloupky, které spojují tělo se zemí. Je zajímavé, že lišejníky se mohou rozmnožovat sexuálně a asexuálně.
Pokud se lišejník rozmnožuje nepohlavně, jsou částice lišejníku rozptýleny větrem nebo deštěm. Za tímto účelem vytváří růst na povrchu speciální struktury. Jedná se o isidy, tj. Malé výrůstky ve tvaru kužele, které mohou po oddělení vytvořit nový organismus, a soredia (nebo blafy), tj. Jednotlivé buňky řas spletené s myceliálními hyfami ve formě prášku. Jsou neseny větrem.
